. . . . . co nám přinesl canisterapeutický tábor?
V neděli 12.8.2023 jsem s oběma pejsky odjížděla na můj již 13 psí tábor, tentokráte sice plná rozpaků. Jednalo se o canisterapeutický tábor a Leon má již dvě CT zkoušky, a vlastne účastníci byli bez zkoušky, ale nakonec jsme jeli, přotože jsem si říkala, každá zkušenost je dobrá zkušenost. Přijeli jsme jako jedni z prvních účastníků ubytovali se, jako obvykle v chatkách, zázemí bylo kousek, vše docela slušné, nezničené. Po večeři bylo první seznámení, kde nám pořadatelky tábora řekly program, který byl skutečně dosti náročný a to nejen pro psa , ale hlavně pro nás*denně bloky od 9.00 do 12.20 a večer od 15.00 do 17.50 nejdří s pejsany a pak přednášky, v té době byly pejsani sami na chtakách.
PONDĚLÍ - první den, poslušnost a s tou právě Leon nemá žádný problém, byl docela super, i když umí zacvičil i líp. Mezitím docela zajímavá přednáška a to hlavně pro učitelky a zdravotní sestry, které byly v převaze.
ÚTERÝ - Ráno praxe začínala - speciální cviky a tady vznikl trochu problém, protože já nepočítala, že nácvik speciálních cviků bude tak síleně zatěžují jak pro mě tak hlavně pro Leona, hlučení skupiny min 8 lidí, máchání vším, co mi přijde pod ruku a několik řádných šťouchnutí berlou, bylo i na Leona příliš, někteří pejskové nesnesli tahání za uši, tahání ve slabinách, za ocásek. . . Na Leona byl příliš průchod šíleně hlučící skupinou, pán který jej chěl mermomocí česat po holé kůži a šíleně mával hřebeny, unesl to všechno pokud stál těsně, ale průchod mu vadil, když do něj šťouchli berlou tak se se ohradil, tím že se trochu ohnal , pak se prý ohnal ještě jednou a to, když na něj běžel řvoucí člověk, který vedle něj spadl, ten celý hluk byl stimulování extrémních situací, do kterých by se teoreticky mohl pes dostat, ale prakticky se žádný canisterapeutický pes dostat neměl , ostatní speciální cviky zvládl dobře. Nevadl mu kontakt s jakým koliv člověkem, rachotění plastových lahví plných kamenů, invalidní vozík, podlézání nebo překračování, polohování, nasazování obojku a jiné klidnější cviky, stále nemusí berle, i když to se dá zvládnout.
Odpoledne do teorie přišli dva pejskové, kteří byli jako praktická ukázka pro budoucí canisterapeutickou hodinu a takto jsme se vystřídali v průběhu pobytu všichni, což bylo pro naše budoucí působení v canisterapii velice přínosné
STŘEDA - byl volný den, i když ráno jsme měli dvě hodiny teorie místo pátku, Teorie byl pro mě velmi poučná, Bára nešetřila nápady, jak pracovat ve can. skupině.
ČTVRTEK - teorie v praxi - dopoledne další dva pejskové a tak stejně odpoledne
a v praktických cvičeních znovu poslušnost, protože ta je velmi důležitá, a právě s tou nemá Leon žádný problém, na poslušnost byl Leon z nejlepších ve skupině.
PÁTEK - uběhlo to rychle, Leon měl také svoji část hodiny tj. 45 min na to, aby předvel jak je empatický, co všechno může svým dětem, ale dospělým seniorům nabídnou.
SOBOTA - dopoledne ještě trocha poslušnosti, v teorii poslední pejskové, kteří se ještě nepředvesli a taky ti co potřebovali víc poradit, a odpoledne zkoušky na nečisto, protože jsem veděla, že místní speciální cviky nejsou pro Leona to pravě, tak jsem se rozhodla jít jen na poslušnost. Při speciálních cvicích se Leon jen díval, tedy bylo mu jedno, co se na place vlastně děje. Byl značně vyčerpaný z vedra a a hodně čilého Enzíka, který se s ním chtěl stále honit.
Nu a abych nezapoměla na Enzíčka, ten si denně procvičoval soustředění a trochu běhání okolo kůželů a taky chůzi u nohy. . . . . no a při ranním i večerním venčení se honil nebo vlastně chtěl honit s Leonem, který toho všeho měl až nad hlavu.
VEČERNÍ HODNOCENÍ: tedy spíš sprška i pro většinu - pro Leona znělo, že nezvládl extrémní situaci, vlastně ji zvládli jen dva psi. Pro Leona to bylo o to horší, že má dvě splněné zkoušky (obě zkoušky vypadaly naprosto jinak, nežli tady ty na nečisto). . . prostě jsme všichni odcházeli jako spráskaní psi . . . žádná pochvala, že jsou naší psi úžasní a že se dá hodně napravit . . . . . .
Fakta : při canisterapii by se pes neměl nikdy dostat do těchto extrémních situací, pokud se tak stane, tak je to hrubá chyba majitel psa. . . .
Ale to nejhorší přišlo pro mě ráno před odjezdem . . . přisly obě vedoucí tábora s tím, že Leon musí jít na přezkoušení, protože má jednu ze zkoušek u Cantes.zs., a že není možné, aby nezvládl tyto extrémní situace . . . je faktem, že mu některé situace nesedly, proto ale není špatným canisterapeutickým psem, který doslova miluje svoje autistické školáky, kteří mu vrátili radost do života, oni jej naučili brát si znovu pamlsky a mnoho dalšího, oni byli vlastně také terapeuti - pro něj.
PROTO MOJE ROZHODNUTÍ - že za CANTES.z. s. pracovat nikdy nebudeme, vystoupila jsem ze spolku s tím, že si nevyzvednu osvědčení, což jsem oznámila písemně předsedovi . . . . . tak takový byl náš závěr tohoto tábora, i když měl pro mě velký přínos po stránce práce, tak tohle opravdu velmi bolí, protože tohle byl jen tábor , který má přinést hlavně to pozitivní, radost a tak . . . . . .