O psím sportu trochu jinak . . . . .
(vloženo 5.10.2019) -Moje smečka pěti velkých peruánských naháčů - veteránů a skoro veteránů - je slušně zvládnutá dle názoru mnoha, kteří se výcvikem mnoho let zabývají. Chodí i ve městě na volno, na povely reagují rychle a spolehlivě. Jsem na ně pyšná. A protože jsou někteří už dosti vysokého věku, plánovali jsme s manželem, že v roce 2014 přivezeme opět z Peru jednu velkou fenku, která bude jak přínosem do chovu peruánů, tak bude naší poslední fenkou. Člověk míní život mění, vše je naprosto jinak. Z našeho posledního vrhu z důvodu nevyjasněného onemocnění - chronické rynitídy - zůstala v naší rodině fenka Jannet, - Šmoulička. S touto možností jsme nepočítali, tak jsme se Šmouličkou až tolik nepracovali, když jsme začali, objevila rýma a s ní ATB, to se několikrát opakovalo. Šmoulička zůstala, já se rozhodla realizovat moje přání, pracovat s mladou fenkou tak, aby mohla skládat zkoušky z výkonu či obedience, občas navštívit nějakou výstavu. Najednou měla Šmoulička 8 měsíců, vyrostla z ní mohutná fena plná energie, kterou potřebovala někde vybít. Ze Šmouličky se stal teměř nezvladatelný živel, ti kteří ji viděli na výstavách v Brně, nevycházeli z údivu. A co s tím? Tedy denně dlouhé i několika hodinové vycházky s možností běhání Šmouličky a denně několik deseti minutových bloků výcviku. Šmoulička je velice inteligentní, rychle
chápající a tedy velmi přemýšlivá, jak mě obelstít. Pokud cvičíme samy a nejsou nikde rušivé momenty, tím myslím pejsky hlavně velké, je vše super, lehce zvládá, sedni, lehni, stůj, přivolání, aport. I na hodinách obedience je velmi šikovná. Ovšem jiná naprosto nezvladatelná je v momentě, kdy na ulici míjíme nějakého psa nebo se blížíme k zahrádce, kde pejsek občas běhá kolem plotu, o cvičáku ani nemluvě. Pamlsek, aport či jiná motivace se míjí účinkem, vracíme se ke klasice, stále nosí stahovák, nějaký povel či vycukání jí nemůže vzít radost z pokusu o rozběhnutí se za psem, či zaštěkání s výzvou ke hře.
*Po dlouhé době mám zase mladého psa s možností výcviku, vše jsem chtěla jinak nově, aktuální metodou pozitivní motivace, protože mám stále na paměti názory mnoha majitelů peruánských naháčů, je to peruán, je jiný, citlivý a musí se s ním tedy citlivě. Snažila jsem se změnit můj názor na výchovu mého oblíbeného plemene. Byla to chyba, peruán je velmi inteligentní pes, který potřebuje pevnou ruku a důslednost, a to se mi potvrdilo i teď u výchovy naší Šmouličky.
*Dnes na cvičáku mi opět Šmoula vládla a tak jsem ji na chvíli půjčila našemu výcvikáři, aby mi přímo s ní předvedl, kde dělám chybu. Když jsem viděla jak s ni doslova cloumá, jak ji nutí, aby poslechla, v duchu jsem viděla všechny majitele peruánů, jak mě odsuzují a litují to bezbranné peruánské zvíře, které z tohoto zážitku bude mít určitě doživotní trauma. Omyl. Po třech zacloumáních Šmoulička velmi rychle pochopila, že její cesta není ta prává, že bude lepší podřídit se tomu „člověku“. Když mi ji výcvikář předal, dokonalá poslušnost jí vydržela přesně 5 minut a pak to chtěla být ta stará Šmoulička, ale nebyla. Na ulici jsme už neměly ten starý problém se psy. Takže pozitivní výsledek tu přeci jen byl. Te´d uvidíme co bude říkat příští sobotu na cvičáku.
*Pořád si říkám - co si asi tak myslí ti, kteří mě potkávali s mojí starou smečkou, na kterou jsem byla tak hrdá a co si asi myslí teď, když mě vidí Šmouličkou, kde někdy není poznat, kdo koho vede, zda já ji nebo ona mě.
*O sedm roků později
má Šmoulička složených už 11 zkoušek, dopracovat se k nim bylo velmi a velmi náročně, protože Šmoulička zůstala velkou mohutnou divokou peruánskou fenkou, se senzitivní povahou, trvalo dlouho nežli jsem se smířila s tímto problém, někdy byla Šmoula úžasná cvičila krásně, ale v momentě, když jsem se na chtěla spolehnout, mě tzv. zradila. Ano přišlo jiné prostředí, jiní lidě a jí trvalo dlouho nešli se s tím srovnala a tak jsem s ní koncem roku 2015 začala dělat v té době naprosto nový sport – nový druh pachových prací a to NOSEWORK. Začátky byly náročné, ale jednalo se o samostatnou práci, kde nebyla nikam tlačena, dělala jen to, co ona vymyslela pod mým vedením a pod vedením naší trenérky Aničky Malířové, o rok později jsme začaly skládat první zkoušky právě z tohoto sportu a teď podle mě bylo právě to období vrátit se i k výcviku poslušnosti - k obedience pod vedením Romany Polické, která mi nesmírně pomohla, Šmoulička je fenka se svéráznou povahou, řešící prostředí, počasí, zvuky a mnoho dalšího, co nelze mnou nikterak ovlivnit. Bylo to velmi složité období, náročné, přesto jsme na jaře r. 2017 složily naši první zkoušku z OB, - přesně tohle byl můj cíl, ale s jídlem roste chuť, nu a letos na jaře jsme složily už zkoušku OB1 a připravujeme se na další a to zkoušku OB-2, zkoušky jsou sice náročnější a jsem přesvědčena, že jsou i pro Šmoulu zajímavější, přesto našim hlavním zůstávají pachové práce - nosework, to je její odměna to čuchání, hledání skořice a pomeranče je prostě její láska, tady se sama vyřádí. . . . . . nu a aby to nebyly jen takové klidné sporty, tak jsme začaly společně v roce 2018 na podzim s HOOPERS. Je to něco jako agility, snad se i tady časem zdokonalíme.